Velká třešňová loupež

Třešně jím zásadně s peckami. Ten zlozvyk mám od dětství. Na naší zahrádce u Černého moře rostla obrovská třešeň. V létě jsme se s bráškou nemohli dočkat, až na ní dozrají třešně, a tak jsme je ještě skoro zelené jedli jako opice přímo na stromě. A pecky jsme plivali na zem. A právě ty nás mamince prozradily. Od té doby polykám třešně s peckami a chutná mi to.

V léčebně pro děti s mozkovou obrnou v městečku Železnice, kam jezdím se synem Danielem už bezmála sedm let, roste obrovská třešeň. Když její plody začínají dozrávat, pozoruji děti pod ní na vozíčkách. Jejich kamarádi, co chodí trochu líp, odvážně lezou na strom, trhají pro ně třešně a plaší ptáky. Když ta drzá loupež s příchodem lékaře skončí, nezůstane na zemi ani pecka...