Křížová cesta

Nikdy jsem o tom moc nerozjímal, ale během malování křížové cesty jsem u každého zastavení chtěl pochopit i druhou stránku, která není na povrchu. Je to silný příběh člověka, který dobrovolně nese těžké břímě. Ale co je za tím? Dal jsem si takový úkol, aby to nebyla jen ilustrace. Když jsem nad tím přemýšlel, zjistil jsem, že je to fenomén stojící na pevných základech uměleckých zákonů, jak se tvoří dílo. Máte samotný příběh, ale uvnitř je křivka napětí, která se zvedá k vrcholu, katarze přichází s Ježíšovou smrtí.
—
Na křížové cestě obdivuji dramatickou stavbu i přesný rytmus. To jsou ony tři Kristovy pády. Přemýšlel jsem, proč jsou tři. Nejsem teolog ani filozof, ale malíř, tak jsem hledal lidskou složku příběhu. Pády znamenají fyzickou i psychickou ztrátu sil, ale pro mě hlavně pocit, že člověku unavenémua zbičovanému na cestě dochází vnitřní víra, duchovní náboj, jenž každého z nás drží nad vodou. A tohle váhání a pochyby, to je ten pád. Nedávno jsem o tom mluvil s naším panem farářem, ale ten mi řekl, že vnitřní váhání a pochybnosti o cestě nepřicházejí v úvahu, že to nebyl člověk, ale bůh.
—
Celé to poselství vnímám přes svou slabost. Každý malíř, který to někam dotáhl, nakonec sebere odvahu a zkusí si Křížovou cestu. Je úžasné, že každý ji udělá úplně jinak. Tahle cesta nevzešla z mého hledání, nikdy bych si neřekl, že jsem k tomu určený, ale přivedl mě k tomu starosta obce Brada, pan Ticháček. Pobídl mě, abych nad tím přemýšlel, že by to bylo pro gotický kostelík svatého Bartoloměje nad obcí, kde kalvárie chybí, neboť byla vykradená.