Železnice – milník v životě Michaila Ščigola (Železnický zpravodaj č. 4/2005)
Na jaře letošního roku tomu bylo již 15 let, co osud zavál našeho dnešního spoluobčana malíře Michaila Ščigola do Železnice, když po tragické smrti své ženy hledal účinnou pomoc pro tehdy osmiletého syna Daniela, postiženého mozkovou obrnou. Poskytla mu ji naše bývalá dětská léčebna. Již v onom roce 1990 pak Ščigol poprvé v naší zemi vystavuje některá svá díla v místním vlastivědném muzeu. Po pobytech v Hradci Králové a v Praze, vyplněných bohatou tvůrčí činností, se definitivně rozhoduje pro Železnici, kde zakoupil starší domek, jejž při současné výtvarné činnosti citlivě a se vkusem zvelebuje.
Michail Ščigol se narodil v Čeljabinsku jako jedno z dvojčat rodičům, kteří pocházeli z Oděsy a byli na počátku války odtud evakuováni. V roce 1948 se rodina vrátila na Ukrajinu do Kyjeva. Michail vystudoval stavební průmyslovku, později Vysokou školu architektury v Kyjevě, absolvoval stáž na Vysoké škole architektury v Moskvě. Jeho profesní dráha je vyznačena působením v několika ateliérech, kde se věnoval práci na architektonických a sochařských projektech a současně také maloval a stýkal se s mnoha nonkonformními umělci. Výsledkem byly nesčetné výstavy jeho děl na Ukrajině a v Rusku, od roku 1990 pak u nás a v dalších zemích.
Z tvůrčí činnosti v Železnici si připomeňme jen namátkou některé „neklidné a malebné obrazy“ (jak je nazýval Ščigolův přítel Vladimír Komárek): Zlato na dně rybníka, Večer na náměstí, Lípa u hřbitova, Hotel Zátiší, Pumpa na náměstí, Cesta na Zámezí, Pěkný dům, Viděli jste anděla?, Miss Železnice, Probuzení Železnice, Železnice 1990, Hasičská věž, Bílý dům Železnice, Železnice v mlze, Po dešti, Milión pana Pivoňky a Večer na náměstí v Železnici.
Michaila Ščigola uchvátily obrazové cykly. Pražský pobyt ho dovedl k cyklu „Tančící dům“, přítomnost na Kuksu k myšlenkově závažnému „Se Šporkem a Braunem“ a hledáním velkého lidského dramatu se stal patnáctidílný „A. V. E. Valdštejn“ z poslední doby.
Romantický expresionista Ščigol, jak ho umělecky zařazují některé zahraniční galerie, našel v Železnici zázemí, tvůrčí prostředí. A navíc přátele, k nimž především čítá P. Josefa Kordíka, JUDr. Petra Ježka a MUDr. Jana Tomáška. „Malířství je pro mne tiché dobrodružství,“ říká. „Co namaluji, zůstane tady. Bylo by pro mne krásné, kdyby česká kultura můj příspěvek vstřebala a mé práce se staly její součástí. Tím by byl i naplněn smysl mého malířského dobrodružství.“
Mistr Ščigol se nedávno vrátil z Paříže, kde maloval v plenéru. Ještě plný dojmů z metropole na Seině odjel malovat na Valašsko, stihl zorganizovat dva koncerty ve svém ateliéru, z nichž ten druhý se konal v neděli 31. července a pozvání na něj přijal proslulý mistr kytary Štěpán Rak. Hudební meditace nad vystaveným Ščigolovým cyklem A. V. E. Valdštejn, prolnutá v podání brněnského herce Františka Derflera citáty z tvorby Jaroslava Durycha, demonstrovala virtuozitu kytaristovu, mistrovství recitátora a nadchla přítomné posluchače. Akce se stala příslibem pro budoucí podobná kulturní vystoupení v malířově ateliéru.
V měsíci srpnu se dožívá Michail Ščigol významného životního výročí. Přejeme mu především další úspěchy v jeho tvorbě a naplnění všech tužeb i v osobním životě.
Na jaře letošního roku tomu bylo již 15 let, co osud zavál našeho dnešního spoluobčana malíře Michaila Ščigola do Železnice, když po tragické smrti své ženy hledal účinnou pomoc pro tehdy osmiletého syna Daniela, postiženého mozkovou obrnou. Poskytla mu ji naše bývalá dětská léčebna. Již v onom roce 1990 pak Ščigol poprvé v naší zemi vystavuje některá svá díla v místním vlastivědném muzeu. Po pobytech v Hradci Králové a v Praze, vyplněných bohatou tvůrčí činností, se definitivně rozhoduje pro Železnici, kde zakoupil starší domek, jejž při současné výtvarné činnosti citlivě a se vkusem zvelebuje.
Michail Ščigol se narodil v Čeljabinsku jako jedno z dvojčat rodičům, kteří pocházeli z Oděsy a byli na počátku války odtud evakuováni. V roce 1948 se rodina vrátila na Ukrajinu do Kyjeva. Michail vystudoval stavební průmyslovku, později Vysokou školu architektury v Kyjevě, absolvoval stáž na Vysoké škole architektury v Moskvě. Jeho profesní dráha je vyznačena působením v několika ateliérech, kde se věnoval práci na architektonických a sochařských projektech a současně také maloval a stýkal se s mnoha nonkonformními umělci. Výsledkem byly nesčetné výstavy jeho děl na Ukrajině a v Rusku, od roku 1990 pak u nás a v dalších zemích.
Z tvůrčí činnosti v Železnici si připomeňme jen namátkou některé „neklidné a malebné obrazy“ (jak je nazýval Ščigolův přítel Vladimír Komárek): Zlato na dně rybníka, Večer na náměstí, Lípa u hřbitova, Hotel Zátiší, Pumpa na náměstí, Cesta na Zámezí, Pěkný dům, Viděli jste anděla?, Miss Železnice, Probuzení Železnice, Železnice 1990, Hasičská věž, Bílý dům Železnice, Železnice v mlze, Po dešti, Milión pana Pivoňky a Večer na náměstí v Železnici.
Michaila Ščigola uchvátily obrazové cykly. Pražský pobyt ho dovedl k cyklu „Tančící dům“, přítomnost na Kuksu k myšlenkově závažnému „Se Šporkem a Braunem“ a hledáním velkého lidského dramatu se stal patnáctidílný „A. V. E. Valdštejn“ z poslední doby.
Romantický expresionista Ščigol, jak ho umělecky zařazují některé zahraniční galerie, našel v Železnici zázemí, tvůrčí prostředí. A navíc přátele, k nimž především čítá P. Josefa Kordíka, JUDr. Petra Ježka a MUDr. Jana Tomáška. „Malířství je pro mne tiché dobrodružství,“ říká. „Co namaluji, zůstane tady. Bylo by pro mne krásné, kdyby česká kultura můj příspěvek vstřebala a mé práce se staly její součástí. Tím by byl i naplněn smysl mého malířského dobrodružství.“
Mistr Ščigol se nedávno vrátil z Paříže, kde maloval v plenéru. Ještě plný dojmů z metropole na Seině odjel malovat na Valašsko, stihl zorganizovat dva koncerty ve svém ateliéru, z nichž ten druhý se konal v neděli 31. července a pozvání na něj přijal proslulý mistr kytary Štěpán Rak. Hudební meditace nad vystaveným Ščigolovým cyklem A. V. E. Valdštejn, prolnutá v podání brněnského herce Františka Derflera citáty z tvorby Jaroslava Durycha, demonstrovala virtuozitu kytaristovu, mistrovství recitátora a nadchla přítomné posluchače. Akce se stala příslibem pro budoucí podobná kulturní vystoupení v malířově ateliéru.
V měsíci srpnu se dožívá Michail Ščigol významného životního výročí. Přejeme mu především další úspěchy v jeho tvorbě a naplnění všech tužeb i v osobním životě.