Radovan Sál: Zpět do demokracie (Noviny Jičínska 27. 2. 2004)
Vězeňská správa se rozhodla zachránit vzácný barokní kostel, který stojí uprostřed areálu bývalého kartuziánského kláštera.
„Když si uvědomíme ty tisíce lidí, kteří prošli tímto místem, tak už jen to, že tu můžeme být, že sem můžeme svobodně přijít za kulturou, je něco mimořádného,“ to jsou slova senátora Jiřího Lišky (ODS), který se šedesátkou dalších pozvaných hostů zhlédl slavnostní program u příležitosti premiéry malířského cyklu Michaila Ščigola A. V. E. Valdštejn.
Zdevastovaný chrám
Patnáct pláten bylo předevčírem rozmístěno na speciálních stojanech ve zdevastovaném kostele, který byl kdysi nedílnou součástí kartuziánského kláštera, později sloužil obyvatelům Valdic i odsouzeným a od třiapadesátého roku minulého století byl zvůlí režimu přetvořen na dvoupatrovou výrobní halu uprostřed nejpřísnější věznice v Čechách. Dnes tato barokní památka, oproštěná od všech vestaveb minulé éry, prochází díky Vězeňské službě ČR a především řediteli věznice Valdice JUDr. Karlu Kocourkovi znovuvzkříšením. Přestála totální zničení interiéru i vnitřní výzdoby a ve své strohosti je i nadále monumentálním pomníkem lidského umu, ale i bídy, utrpení a zvůle.
Pořádající Vězeňská služba ČR připravila dokonalý program, ve kterém po pregnantním vysvětlujícím úvodním slovu ředitele věznice vystoupil doktor Zdeněk Susa, aby objasnil hledání historických souvislostí. V klenutém prostoru zaznělo několik skladeb v podání skupiny Ritornello, zabývající se interpretací dobové hudby převážně sedmnáctého století, a závěr patřil několika větám a modlitbě msgre Dominika Duky, biskupa královéhradeckého.
Jistě by se našel škarohlíd, který by poukázal na zbytečnost akce. Ať jsme se ptali duchovních, politiků, představitelů skautského hnutí, pracovníků vězeňské služby a mnoha dalších, všichni oceňovali fakt, že se podařilo zachránit a uchovat pro budoucí časy památku, kterou nechal vystavět Valdštejn pro svůj poslední odpočinek a v jejíž vzkříšení nikdo nevěřil. Výstava byla jednorázovým aktem, ale upozornila na humanizaci vězeňství, na návrat k demokratickým ideálům, na to, že sice nesmíme zapomínat na trýznivou minulost, ale můžeme a musíme být hrdí na sebe a demokratickou současnost.
Vize ředitele
A pokud se splní vize ředitele Karla Kocourka a věznice bude pokračovat v opravách kostela, aby se stal důstojným prostorem pro pořádání koncertů, výstav – a to nejen pro vězně, ale v některých případech i veřejnost, pak je nutno držet palce a vyjádřit dík za první vlaštovku, která sice jaro nedělá, ale je velkým příslibem.
Vězeňská správa se rozhodla zachránit vzácný barokní kostel, který stojí uprostřed areálu bývalého kartuziánského kláštera.
„Když si uvědomíme ty tisíce lidí, kteří prošli tímto místem, tak už jen to, že tu můžeme být, že sem můžeme svobodně přijít za kulturou, je něco mimořádného,“ to jsou slova senátora Jiřího Lišky (ODS), který se šedesátkou dalších pozvaných hostů zhlédl slavnostní program u příležitosti premiéry malířského cyklu Michaila Ščigola A. V. E. Valdštejn.
Zdevastovaný chrám
Patnáct pláten bylo předevčírem rozmístěno na speciálních stojanech ve zdevastovaném kostele, který byl kdysi nedílnou součástí kartuziánského kláštera, později sloužil obyvatelům Valdic i odsouzeným a od třiapadesátého roku minulého století byl zvůlí režimu přetvořen na dvoupatrovou výrobní halu uprostřed nejpřísnější věznice v Čechách. Dnes tato barokní památka, oproštěná od všech vestaveb minulé éry, prochází díky Vězeňské službě ČR a především řediteli věznice Valdice JUDr. Karlu Kocourkovi znovuvzkříšením. Přestála totální zničení interiéru i vnitřní výzdoby a ve své strohosti je i nadále monumentálním pomníkem lidského umu, ale i bídy, utrpení a zvůle.
Pořádající Vězeňská služba ČR připravila dokonalý program, ve kterém po pregnantním vysvětlujícím úvodním slovu ředitele věznice vystoupil doktor Zdeněk Susa, aby objasnil hledání historických souvislostí. V klenutém prostoru zaznělo několik skladeb v podání skupiny Ritornello, zabývající se interpretací dobové hudby převážně sedmnáctého století, a závěr patřil několika větám a modlitbě msgre Dominika Duky, biskupa královéhradeckého.
Jistě by se našel škarohlíd, který by poukázal na zbytečnost akce. Ať jsme se ptali duchovních, politiků, představitelů skautského hnutí, pracovníků vězeňské služby a mnoha dalších, všichni oceňovali fakt, že se podařilo zachránit a uchovat pro budoucí časy památku, kterou nechal vystavět Valdštejn pro svůj poslední odpočinek a v jejíž vzkříšení nikdo nevěřil. Výstava byla jednorázovým aktem, ale upozornila na humanizaci vězeňství, na návrat k demokratickým ideálům, na to, že sice nesmíme zapomínat na trýznivou minulost, ale můžeme a musíme být hrdí na sebe a demokratickou současnost.
Vize ředitele
A pokud se splní vize ředitele Karla Kocourka a věznice bude pokračovat v opravách kostela, aby se stal důstojným prostorem pro pořádání koncertů, výstav – a to nejen pro vězně, ale v některých případech i veřejnost, pak je nutno držet palce a vyjádřit dík za první vlaštovku, která sice jaro nedělá, ale je velkým příslibem.