Radovan Sál: Ščigolův Špork a Braun (Noviny Jičínska 22. 4. 2003)
Železnický malíř Michail Ščigol představí svůj předposlední cyklus prací ve Štorchově síni muzea v Hořicích již pozítří.
Vloni v květnu prezentoval svůj cyklus obrazů inspirovaný dílem hraběte Šporka a sochaře Brauna malíř Michail Ščigol přímo v Kuksu, kde barokní sochař tvořil pro šlechtického mecenáše. Dílo mělo obrovský úspěch a již tehdy jsme litovali, že milovníci umění nemají možnost se s tak závažným a přitom sdělným cyklem seznámit i v našem regionu. To již nebude pravda. Pozítří bude ve Štorchově síni hořického muzea v 17 hodin vernisáží slavnostně otevřena výstava, kterou budou moci zájemci navštívit až do 18. května. O výstavě a jejím autorovi promluví Jaromír Gottlieb, v doprovodném programu zahraje Svjatoslav Ščigol vlastní skladby.
Nové dílo čeká na vystavení
Během roku od výstavy v Kuksu Michail Ščigol nezahálel a s vervou jemu vlastní vytvořil další cyklus, opět inspirovaný historickou osobností, tentokrát vévody Albrechta z Valdštejna. Sám k tomu říká: „Vytvořil jsem Šporka s Braunem a teď Valdštejna. Myslím, že ty dvě osobnosti nemají nějaký společný bod. Malba Šporka byla pro mne samá pohoda. Být denně s mecenášem a jeho sochařem Braunem bylo opravdu báječné, jako být s kamarádem.“ Ščigol nerad své věci prodává a u cyklů je to navíc problematické. Nejraději by byl, aby jeho práce mohly putovat od galerie ke galerii a šanci zhlédnout je mělo co nejvíce diváků. „Potěší, když milovník umění má zájem o mou práci a obraz si chce koupit, ale dílo jakoby mizí ze světa. Je pro potěchu jen toho jednoho člověka, a já bych rád, aby mé obrazy patřily všem,“ uvedl umělec. Zájem o vystavení „šporkovského cyklu“ malíře potěší, ale on sám již přemítá nad další prací. Téma neprozradil, jen se vrátil k právě dokončenému Valdštejnovi. „Valdštejn je osobnost naprosto jiného rozměru, která je zaměřena jiným způsobem. Není to můj hrdina. Těch šestnáct vytvořených pláten vzniklo na základě duchovního i fyzického přetlaku. Hlava mně málem praskla.“ Autor tvrdí, že když maluje nový cyklus, musí ztvárňovanou osobnost pustit k sobě dovnitř. S Valdštejnem prý šlo o obrovské riziko, protože byl válečníkem s nesmírnou energií, stavitelem a organizátorem.
Pohlcen prací
„Tak jsem tím byl pohlcen, že jsem musel vše co nejrychleji namalovat, aby mne to neroztrhalo na kousky. Již dávno jsem uvažoval o tom, že něco vytvořím ve spojení s Valdštejnem. Většinou to bylo tím, že jsem byl fascinován starými portréty šlechty, kde je krásně namalovaný bílý obrovský kůň a Valdštejn jako bůh války. Než jsem se pustil do malby Valdštejna, tak jsem toho hodně o něm nastudoval. Vévodu bych vůbec nenamaloval, kdybych k němu nenašel osobní vztah. Pochopitelně kladný, a dokonce obdivný. Ne chvalozpěvný, ale jako k osobě, která je shakespearovského ražení. Obrovské vášně, nekonečně dramatický osud.“
Čas na odpočinek Michail Ščigol sice potřebuje, ale podle vlastních slov ne moc velký. Právem vyvstává otázka, jak bude ten čas odpočinku dlouhý a čím nás malíř po obou cyklech překvapí do třetice.
Železnický malíř Michail Ščigol představí svůj předposlední cyklus prací ve Štorchově síni muzea v Hořicích již pozítří.
Vloni v květnu prezentoval svůj cyklus obrazů inspirovaný dílem hraběte Šporka a sochaře Brauna malíř Michail Ščigol přímo v Kuksu, kde barokní sochař tvořil pro šlechtického mecenáše. Dílo mělo obrovský úspěch a již tehdy jsme litovali, že milovníci umění nemají možnost se s tak závažným a přitom sdělným cyklem seznámit i v našem regionu. To již nebude pravda. Pozítří bude ve Štorchově síni hořického muzea v 17 hodin vernisáží slavnostně otevřena výstava, kterou budou moci zájemci navštívit až do 18. května. O výstavě a jejím autorovi promluví Jaromír Gottlieb, v doprovodném programu zahraje Svjatoslav Ščigol vlastní skladby.
Nové dílo čeká na vystavení
Během roku od výstavy v Kuksu Michail Ščigol nezahálel a s vervou jemu vlastní vytvořil další cyklus, opět inspirovaný historickou osobností, tentokrát vévody Albrechta z Valdštejna. Sám k tomu říká: „Vytvořil jsem Šporka s Braunem a teď Valdštejna. Myslím, že ty dvě osobnosti nemají nějaký společný bod. Malba Šporka byla pro mne samá pohoda. Být denně s mecenášem a jeho sochařem Braunem bylo opravdu báječné, jako být s kamarádem.“ Ščigol nerad své věci prodává a u cyklů je to navíc problematické. Nejraději by byl, aby jeho práce mohly putovat od galerie ke galerii a šanci zhlédnout je mělo co nejvíce diváků. „Potěší, když milovník umění má zájem o mou práci a obraz si chce koupit, ale dílo jakoby mizí ze světa. Je pro potěchu jen toho jednoho člověka, a já bych rád, aby mé obrazy patřily všem,“ uvedl umělec. Zájem o vystavení „šporkovského cyklu“ malíře potěší, ale on sám již přemítá nad další prací. Téma neprozradil, jen se vrátil k právě dokončenému Valdštejnovi. „Valdštejn je osobnost naprosto jiného rozměru, která je zaměřena jiným způsobem. Není to můj hrdina. Těch šestnáct vytvořených pláten vzniklo na základě duchovního i fyzického přetlaku. Hlava mně málem praskla.“ Autor tvrdí, že když maluje nový cyklus, musí ztvárňovanou osobnost pustit k sobě dovnitř. S Valdštejnem prý šlo o obrovské riziko, protože byl válečníkem s nesmírnou energií, stavitelem a organizátorem.
Pohlcen prací
„Tak jsem tím byl pohlcen, že jsem musel vše co nejrychleji namalovat, aby mne to neroztrhalo na kousky. Již dávno jsem uvažoval o tom, že něco vytvořím ve spojení s Valdštejnem. Většinou to bylo tím, že jsem byl fascinován starými portréty šlechty, kde je krásně namalovaný bílý obrovský kůň a Valdštejn jako bůh války. Než jsem se pustil do malby Valdštejna, tak jsem toho hodně o něm nastudoval. Vévodu bych vůbec nenamaloval, kdybych k němu nenašel osobní vztah. Pochopitelně kladný, a dokonce obdivný. Ne chvalozpěvný, ale jako k osobě, která je shakespearovského ražení. Obrovské vášně, nekonečně dramatický osud.“
Čas na odpočinek Michail Ščigol sice potřebuje, ale podle vlastních slov ne moc velký. Právem vyvstává otázka, jak bude ten čas odpočinku dlouhý a čím nás malíř po obou cyklech překvapí do třetice.